Jak jsme začali domestikovat zvířata

Archeologické nálezy naznaÄují, že s domestikací zvířat zaÄal již v dávnovÄ›ku praÄlovÄ›k. Tehdy samozÅ™ejmÄ› nemohl vÄ›dÄ›t, jaký to bude mít důsledek, ani že za tisíce let bude existovat celá Å™ada druhů, která by bez pomoci ÄlovÄ›ka v podstatÄ› ani nepÅ™ežila. Je tedy zajímavé se podívat, jak k tomu vlastnÄ› původnÄ› doÅ¡lo, a jaký byl prvotní impuls.

 

Tím bylo bezpochyby zajiÅ¡tÄ›ní dostatku potravy. Bylo podstatnÄ› jednodušší držet stádo v ohradÄ› a v případÄ› potÅ™eby jeden kus zabít, než se vydávat na lov a doufat, že bude úspěšný. To bylo důležité zvláštÄ› v zimÄ›, kdy rozhodnÄ› nebylo moudré zbyteÄnÄ› plýtvat energií. To doÅ¡lo i naÅ¡im pÅ™edkům, kteří tak zaÄali chytat a chovat první býložravce.

 

 

Postupem Äasu pÅ™iÅ¡li i na to, že spolu mohou nechat pářit jen ty nejlepší kusy, aby získali mláÄata požadovaných vlastností. To byl v podstatÄ› základ moderního výbÄ›rového chovu, který je dnes standardem, a také tím, z Äeho se vyvinulo například tolik plemen krav.

 

SamozÅ™ejmÄ› zjistili, že zdaleka ne vÅ¡echna zvířata se na domestikaci hodí. Aby je lidé zaÄali chovat, muselo splňovat hned nÄ›kolik důležitých kritérií. Tím prvním byla samozÅ™ejmÄ› jeho užiteÄnost. Pokud nebylo praÄlovÄ›ku nÄ›jakým způsobem ono zvíře prospěšné, pak nemÄ›lo smysl jej chovat. Tehdy nebylo dost zdrojů, aby si jimi lidé mohli dovolit plýtvat.

 

 

Dalším pÅ™edpokladem bylo, že půjde o sociální druh, tedy takový, který žije ve smeÄkách Äi ve stádech. Taková zvířata totiž mnohem snáze pÅ™ivykla na lidskou přítomnost a péÄi než ta, která byla zvyklá žít solitárnÄ›. A jelikož cesta nejmenšího odporu byla ta nejlepší, vybíraly se k chovu nadále kusy, u nichž byly tyto tendence jeÅ¡tÄ› zvÄ›tÅ¡eny.

 

Je jasné, že se jednalo o skuteÄnÄ› dlouhodobý proces, který trval déle, než bychom si dovedli pÅ™edstavit. Na jeho konci jsme vÅ¡ak mÄ›li spoleÄnost, která byla naprosto zmÄ›nÄ›na. Zda k lepšímu Äi horšímu je vÅ¡ak už jiná otázka.