Mraky pozoroval jako dítě asi každý z nás. Mnozí jsme také v jejich tvarech hledali známé objekty, a říkali, co nám který z nich připomíná. Během toho jsme si pak jistě všimli, že existuje hned několik různých druhů mraků. Ty ke svému vzniku potřebují odlišné podmínky, a proto není divu, že obvykle vidíme jen jeden najednou. Můžeme se tak podívat na ty nejběžnější.
Tím zdaleka nejznámějším je klasický cumulus, známý jako beránek. Tato nadýchaná oblaka vznikají, když je krásné počasí v nízké výšce. V ní se kondenzuje vodní pára, které se vypařila ze země, a tlak i vítr ji tvarují do podoby klasických nadýchaných obláčků. Velmi časté jsou v létě za vysokého tlaku vzduchu.
Nad nimi pak najdeme nimbus. Ten na rozdíl od cumulu není nadýchaný, nýbrž se jedná v podstatě o jednolitou šedou pokrývku. Vzniká ve středních výškách, kde se pára kondenzuje mnohem hustěji (proto také ono šedivé zbarvení). Najdeme je často za nižšího tlaku vzduchu, a velmi často přináší déšť či sníh. Obvyklejší jsou v zimním období, avšak narazit na ně můžeme v podstatě po celý rok.
Zdaleka nejvýše pak jsou cirrusy, známé jako koňské ohony. Ty se tvoří v nejvyšších nadmořských výškách, a na rozdíl od předchozích je netvoří kondenzovaná pára, nýbrž ledové krystalky. Ty jsou unášeny silným větrem, který v těchto výškách vane, a který jim dodává charakteristický vzhled. Objevují se především v létě, a často přináší prudkou změnu počasí.
V neposlední řadě se musíme zmínit o kumulonimbu, bouřkovém oblaku. Ten, jak již název napovídá, je spojením kumulu a nimbusu. Tvoří se při prudkých změnách tlaku, nejčastěji přechodech teplé a studené fronty. Jeho zvláštností je jeho výška – jeho spodní hranice je v nízkých polohách, zatímco horní může dosahovat až k oblasti, kde se tvoří cirrusy. Právě toto jsou mraky, které přináší prudké bouřky a případně i tornáda.