Tak co, jaký pak byste si asi vysnÄ›li dům? Já když jsem byla malá, já jsem si vždycky přála být princeznou. A já jsem chtÄ›la mÃt postavený zámek, a ne dům, ale samozÅ™ejmÄ› to tak prostÄ› ty malé dÄ›ti majÃ, protože malé dÄ›ti majà úplnÄ› jinou fantazii než dospÄ›là lidé. Takže já jsem vždycky chtÄ›la mÃt ten zámek a straÅ¡nÄ› se mi to lÃbilo si hrát na tu princeznu a jak mám ten zámek. A jak si to tam naprosto užÃvám. No ale dostala jsem se do té reality, která je vlastnÄ› úplnÄ› jiná, protože už jsem dospÄ›lá a žádný zámek nemám. To jsem si právÄ› vysnila jenom v tom dÄ›tstvÃ. SamozÅ™ejmÄ› každý by chtÄ›l zažÃt to co zažil v dÄ›tstvÃ, jak si to pÅ™edstavoval, ale bohužel to nenà možné ani to nenà reálné, takže prostÄ› hold bydlÃm v obyÄejném domÄ›.
Â
Â
SamozÅ™ejmÄ› každý si může i vydÄ›lat nÄ›jaké penÃze, které by vydÄ›lali na to aby jsme zámek mÄ›li, ale na to já bohužel tolik financà nemám, takže prostÄ› bydlÃm v domÄ›. SamozÅ™ejmÄ› důležitá je stÅ™echa nad hlavou, to je vždycky nejdůležitÄ›jÅ¡Ã. Být dÃtÄ›tem je opravdu nádherné, protože až jsme dospÄ›là tak to tak vůbec nenÃ, ale to už ÄlovÄ›k pochopà úplnÄ› jinak, než když je dÃtÄ›. Takže kdybych mÄ›la být dÃtÄ›tem, tak bych si přála, abych zase byla tou malou princeznou, protože to bylo úplnÄ› úžasné. ProstÄ› když jste dÄ›ti tak cÃtÃte takové ty jiné dojmy, to jiné přánà a myslÃte si že ono je to tak reálné, a že to tak jednou budete mÃt, a ono to tak prostÄ› nenÃ, ale hold se s tÃm musÃme v dospÄ›losti smÃÅ™it.
Â
Â
Potom se už můžeme dÃvat jenom na ty svoje dÄ›ti, jak v tom snÄ›nà žijà také, protože se možná stane že to snÄ›nà zažijete i podruhé. Budete koukat na to jaké to bylo, když vy jste byly dÄ›ti. Je to opravdu velice nádherné. Aspoň se chvÃli vrátÃte do dob, když jste byly jako dÄ›ti, protože si to tÃm pÅ™ipomenete. Je rozdÃl mezi tÃm myslet jako dÃtÄ›, a myslet jako dospÄ›lá. Ale i dospÄ›là se obÄas chovajà jako dÄ›ti. Každý ÄlovÄ›k by si chtÄ›l vzpomenout a znovu zažÃt to dÄ›tstvà s bujnou fantaziÃ.Â